Příroda

Proč být veganem

23. července 2012 v 15:40 | Olívka
Lépe bych to nevystihla :)

Jak jsem chytla světlušku, aneb zkoumání broučků svatojánských

2. července 2012 v 15:42 | Olívka
Předevčerejší noc byla krásná. Ještě v deset hodin večer země příjemně hřála a noční vůně mě lákala ven. Když jsem vyšla na zahradu, všimla jsem si naší kočky, jak za něčím lítá. A pak jsem to viděla tak- zelené světílko, svítící zadeček známých světlušek! V tu chvíli se mi vybavilo, jak je v The Sims 2 Roční období Simíci chytali do sklenic od okurek a už mi nic nemohlo zabránit, abych to nezkusila také. Připravila jsem si sklenici a šlo se na lov.

Po delší době se mi podařilo jednu létající chytit a uzavřít ji ve sklenici. Udělala jsem ji tam dírky do víčka, aby mohla dýchat a vzala si ji do pokoje. Pak jsem začla vyhledávat na internetu, proč vlastně světlušky svítí? Sice jsem to už párkrát četla - věděla jsem, že je to bioluminiscence, tedy na základě nějakých biologických pochodů - ale vždycky jsem na podrobnosti zapomněla. Proto vám tady přináším článek o tom, co se vlastně v broučkovi děje + mnoho jiných zajímavostí o luminiscenci : Check it out! ;)

Kdybychom se však měli soustředit přímo na světlušky, tak samci a samičky se odlišují způsobem svícení i stavbou těla. Samičky svítí více a v noci sedí na trávě, neumí létat. Sameček létá - má krovky - a světélkuje míň. Já chytla samečka, který mi alespoň nepřišel tak ošklivý jako jeho ženská verze :)


A jak to dopadlo s mým "pokusným králíčkem" ? Zželelo se mi ho, a tak jsem ho pustila ještě tu noc na svobodu. Zjistila jsem totiž, že dospělci žijí velmi krátce a všechnu svou energii investují právě do těch "světélkujícíh námluv", jichž jsem byla svědkem a které jsem mu tak sobecky překazila.

Když rostlina žere zvíře..

16. května 2012 v 18:49 | Olívka
Nádherné a obdivuhodné. Kéž bych neměla letos maturitu, abych se na Den fascinace rostlinami mohla podívat :/

Těhotná hrotnatka v obklíčení

5. května 2012 v 16:53 | Olívka
Tak dneska jsem měla takový biologický den. Jaro je v rozkvětu, ptáčci zpívají, maturita na mě mává. Jako odpočinek od témat jsem vyhledala místo u jezírka. Usadila jsem se pohodlně do trávy, ale ani tady mě maturita nenechala v klidu. Při pohledu do jezírka mě překvapil život, který tam panuje. Dno a rostliny v jezírku úspěšně okupovaly plovatky bahenní, vodoměrky bruslily po hladině. Když jsem se více přiblížila a zaostřila na detaily, všimla jsem si i několik desítek larev komárů, ležérně sedících na dně. Ty se však při pouhém přiblížení mého prstu jako mrknutím oka probouzely a vášnivě utíkaly do všech stran. Hned vedle nich prosvištěl nějaký malý tvoreček. Co to asi bylo? Zvědavost mi nedala, prostě jsem se musela podívat ještě blíž, a tak jsem nabrala vodu s tou svištící potvůrkou do sklenice od okurek a vytáhla můj zaprášený mikroskop. (Nojo, už dlouho ležel nedotčený :D)

Pod okem mikroskopu jsem měla tu čest vidět zelené řasy, pohybující se rozsivky, šroubatky a průhledné, mnou bohužel neurčené a nepojmenované, kulaté mini stvoření, která se také velmi aktivně pohybovala. Nejvíc mě však překvapil pohled na tu svištící potvůrku. Podívejte sami, jaké mi přichystala překvapení:


Korýš - Perloočka hrotnatka obecná! Já měla takovou radost, když jsem ji viděla! Její rozeklané nožičky neustále kmitaly - mají žaberní přívěsky a svými pohyby filtrují mikroskopické planktonní organizmy - bakterie, bičíkovce, atd.. - a dopravují je k ústnímu otvoru. Také si tímto pohybem zajišťují trvalý přísun okysličené vody.
Pokud si všimnete pozorně, na zádíčkách v plodové komůrce má oplodněná vajíčka, která svým tvarem již připomínají dospělce. Škoda, že se mi nepodařilo zachytit na kameru, jak z ní utíkají..:)

Už to není jenom obluda

17. července 2011 v 20:26 | Olívka
Zdravím :)
Asi to už nebude vypadat originálně, ale musím se vám opět omluvit za svůj lenošský přístup k tomuto blogu. Jo, hold letos nejsou prázdniny jako prázdniny - nýbrž brigáda na celé dva měsíce.
Od té doby, co jsem sem naposledy psala - kdy že to bylo, až v květnu?? :O (červenám se) - se stala spousta zajímavých věcí. Nejprve si pojďme říct, jak dopadla záhada naší malé jezerní obludy.

Naše malá jezerní obluda

10. května 2011 v 17:08 | Olívka
Předem se omlouvám, že jsem sem dlouho nepřidala žádný článek. Přiznávám, že důvodem byla má lenost - ne, že by nebylo o čem psát. Čas od času narazím na velmi zajímavý článek či novinku, která by stála za to "aploudovat". Také mě denně trkne cosi, co mi nedá spát, dokud tomu nepřijdu alespoň částečně na kloub. Proto se vám dnes hodlám svěřit s příběhem, jak jsme přišli na naši malou jezerní obludu.

Lovila jsem zrovna řasy z jezírka. Všechny jsem je dávala do kýble, když jsem si všimla, že se mezi nimi cosi malého, hnědého hýbe. Fuuj! Zprvu jsem se otřepala odporem. Přesto mi má zvědavost nedala pokoje a oblůdku jsem si vylovila a dovolila jsem si ji "vypůjčit"(čistě z badatelských důvodů :)) Dnes je tomu tak měsíc, co nám spokojeně plave ve sklenici od okurek. Zdá se mi větší a je potvůrka pěkně zvědavá - kdykoliv se na ni jdu mrknout, připlave ke sklu a poulí na mě ty svý veliký oči. Je prostě tak roztomile odporná! :D Také jsem si před pár dny všimla, že z řas čouhá tělo další oblůdky - že by měla kamaráda? Nebo se při růstu svléká? A co to vlastně je? Napadá mě snad jen larva. Larva vážky, šídla, nebo nějakého hmyzu. Více vydedukovat asi nedokážu..

Co si myslíte vy? Kdo mi pomůže vyřešit záhadu malé jezerní obludy? :)

Pavoučí génius

24. ledna 2011 v 22:19 | Olívka
Tak tohle mě dostalo. Podívejte se na pavoučího génia : Bolas, Mastaphora hutchinsoni

Specializuje se na chytání nočních můr a podobné havěti (motýlů, molů...). Řada těchto druhů má na křídlech šupinky, které se snadno setřou a motýl kvůli tomu s velkou pravděpodobností odolá běžné pavučině. Bolas na to proto jde jinak.
V první řadě své oběti láká na feromony používané v můřích námluvách. Je dokonale adaptován, takže složení vylučovaných látek dokonce v průběhu noci mění - podle toho, v jaké části noci je aktivní jaký druh motýla.
Motýli se k opačnému pohlaví přiblíží, ale pak se obvykle ještě před spářením mají obletovat v namlouvacích rituálech. To už Mastaphora přirozeně imitovat nezvládne, na kolem poletující můru přímo nemůže, a proto v této fázi vrhne svým vláknem. Na konci má lepivou kuličku - a lepivost je přirozeně mnohem větší než u klasické pavučiny, vždyť oběť se nezamotá a musí být chycena jediným vláknem. Totéž pak platí pro požadovanou - enormní - pevnost v tahu. (Je tu také poměr velikosti - asi jako obyčejným lanem chytat slona.) Vlákno takové vlastnosti na vzduchu udrží tak asi dvě hodiny. Pokud pavouk není do té doby úspěšný, musí ho pak sníst a vyprodukovat nové.

Zdroj: Markus Bennemann: Rafinované vraždy v živočišné říši, Knižní klub, Praha 2010

 
 

Reklama